CO JE TO DIABETES MELLITUS

Diabetes mellitus (cukrovka neboli úplavice cukrová) – je metabolické onemocnění, které vzniká jako následek absolutního nebo relativního nedostatku inzulínu, tzn. že je způsobeno poruchou vylučování inzulínu, jeho nedostatečným účinkem nebo kombinací obou faktorů.
Většina typů diabetu má genetický základ, a to různý podle typu diabetu.
Společným projevem všech typů diabetu je zvýšená hladina cukru v krvi (tzv.hyperglykémie) a následné změny metabolizmu sacharidů, tuků, bílkovin a minerálů.
Zákeřnost této nemoci spočívá v tom, že zpravidla nebolí a nezpůsobuje různě dlouhou dobu žádné vážnější potíže. Závažnost diabetu navíc umocňuje nebezpečí vzniku diabetických komplikací. Dlouhodobě a špatně kompenzovaný diabetes se mimo jiné projevuje „ukládáním“ cukru a jeho metabolitů do malých a velkých cév a pomalu a vážně poškozuje jednotlivé orgány. Zpravidla jde o poškození očí, ledvin, nervového systému, ale také o poškození velkých cév mozku, srdce, dolních končetin s vysokým nebezpečím vzniku srdečních a mozkových příhod a ischemické choroby dolních končetin.

Diabetes mellitus obvykle dělíme na několik typů:

Diabetes mellitus 1. typu – je onemocnění, které je charakterizováno absolutním nedostatkem inzulínu. Má imunologický základ. Příčinou je destrukce beta buněk Langerhansových ostrůvků pankreatu autoimunní inzulitidou (tzn. organizmus sám vytváří protilátky proti vlastním buňkám pankreatu a pomaleji nebo rychleji je „usmrcuje“).
Onemocnění má rychlý, často i dramatický začátek a projevuje se výraznými subjektivními obtížemi, kterým dominuje žízeň, nadměrné močení, často hubnutí a silná únava. Důsledkem může být rychlý rozvrat vnitřního prostření organizmu. Léčba spočívá vždy v celoživotním podávání inzulínu. Tento typ diabetu postihuje děti, dospívající a dospělé jedince do 35. roku, ale může se vyskytnout i později.
Diabetes mellitus 2. typu – je onemocnění, na jehož vzniku se současně podílí jak nedostatečná produkce inzulínu (tzv. inzulínová sekrece), tak nedostatečný účinek inzulínu (tzv. inzulínová rezistence). Vzniká jako následek genetické predispozice a vlivů vnějšího prostředí. Onemocnění se často vyskytuje v přímém příbuzenstvu (otec, matka, sourozenci) a současně se na vzniku z velké části podílí vliv civilizačních faktorů a zejména nesprávný životní styl. Až 80– 90 % diabetiků 2. typu je obézních nebo má nadváhu. Diabetes tohoto typu má zpravidla pozvolný začátek a nemocní mívají jen mírné subjektivní potíže. Často onemocnění probíhá zcela asymptomaticky (tzn. bezpříznakově) i několik let a nezřídka se projeví až komplikacemi diabetu. Tento typ diabetu vzniká většinou v dospělosti, po 35. roce života, ale může vzniknout i v mladším věku. Léčba je komplexní, zejména dieta (u obézních osob nízkoenergetická a redukční), léky ve formě tablet (tzv. perorální antidiabetika), adekvátní fyzická zátěž, a při neúčinné léčbě tabletami, pak léčba inzulínem. Diabetes mellitus 2.typu je v naší populaci nejčastější a tvoří 85–90% všech případů onemocnění.
Jiné typy diabetu – tvoří je různé skupiny onemocnění, kde diabetes není způsoben primárním postižením sekrece nebo účinku inzulínu, ale vzniká jako následek jiné základní nemoci. Patří sem diabetes při chorobách, které poškozují slinivku břišní (chronický zánět slinivky břišní, tzv. pankreatitida, nádor pankreatu nebo stav po chirurgickém odstranění části pankreatu). Dále při poruchách žláz s vnitřní sekrecí (tzv. endokrinopatie), ale často i při léčbě některými léky (kortikoidy, některé léky na vysoký krevní tlak – např. diuretika apod.). Příznaky tohoto typu (někdy též nazývaného sekundární diabetes) jsou různé intenzity – od mírných příznaků až po závažný průběh. Léčba je podobná jako u diabetu 2. typu (základ tvoří vždy dieta, při špatné kompenzaci je na místě léčba tabletami nebo i inzulínem).
Gestační diabetes – je typ diabetu, který vzniká v druhé polovině těhotenství. Objevuje se asi u 2-3 % těhotných. Onemocnění je způsobeno placentárním hormonem (který má opačný účinek než inzulín). Příznaky jsou mírné a průběh není nijak dramatický.
Pokud se tento typ diabetu u těhotné zjistí, je vždy nutná dietní léčba a někdy i léčba inzulínem, jinak by mohlo dojít k vážnému poškození plodu. Po porodu tento typ obvykle vymizí, může však přejít do jiného z výše uvedených typů diabetu. I když odezní, je v budoucnu (zpravidla v následujících 10-20 letech) zvýšené riziko vzniku diabetu 2. typu (v závislosti na genetické predispozici a vlivu vnějších a negativních civilizačních faktorů).
Hraniční stavy diabetu – jsou to typy porušené glukózové tolerance, které též někdy označujeme jako tzv.,,prediabetes“. Patří sem:
a) syndrom zvýšené glykémie nalačno – kdy je ranní lačná glykémie mezi 5,6–7,0 mmol/l.
b) porušená glukózová tolerance – kdy při orálním glukózovém tolerančním testu (laboratorní test – měření hladiny cukru v krvi a moči po vypití tekutiny se 75g glukózy) naměříme za 2 hodiny glykémii v krvi mezi 7,8–11,1 mmol/l.
Oba tyto stavy jsou více rizikové jak z hlediska možného rozvoje diabetu, tak z hlediska rozvoje jeho komplikací. Pacienti s těmito poruchami (resp.stavy) vyžadují tedy zvýšenou pozornost s nutností častější kontroly glykémie a opakování orálního glukózového testu.