ZÁSADY A DOPORUČENÍ SPRÁVNÉ SPOLUPRÁCE PACIENTA S LÉKAŘEM A ZÁSADY PÉČE O SVÉ ZDRAVÍ

1.část – zásady komunikace:

Každý má své představy o tom, jaká by měla být komunikace mezi ním a lékaře, a každý má v tomto směru osobní zkušenost. Klíčovou roli hraje důvěra ze strany pacienta k lékaři. Pacient může ztratit důvěru v lékaře a také lékař může ztratit důvěru v pacienta. Dále jsou uvedeny konkrétní zásady správné komunikace jak ze strany lékaře, tak ze strany pacienta.

a) Obsahy kategorií chování: lékař – pacient

1. Profesionální přístup:
   • Zachovávat své i pacientovo soukromí,
   • Zachovávat lékařské tajemství,
   • Zachovávat diskrétnost, objektivitu a spolehlivost,
   • Nediskriminovat,
   • Informovat pacienta o jeho zdravotním stavu,
   • Věnovat pacientovi dostatek času a zároveň být  stručný,
   • Nepřenášet na pacienta své problémy,
   • Nebrat úplatky,
   • Dodržovat osobní hygienu lékaře a být čistě oblečený,
   • Dodržovat čistotu na pracovišti,
   • Dodržovat pracovní dobu a být dochvilný.


2. Profesionální komunikace:
   • Udržovat oční kontakt,
   • Aktivně naslouchat, neskákat do řeči a ptát se,
   • Dodržovat osobní prostor,
   • Správný soulad verbální a neverbální komunikace,
   • Umožnit pacientovi prostor k otázkám,
   • Být klidný a trpělivý a nebýt náladový,
   • Být upřímný, nelhat a nezkreslovat,
   • Respektovat rozhodnutí a názory pacienta.


3. Slušné chování:
   • Být zdvořilý, taktní, příjemný a ohleduplný,
   • Dodržovat zásady slušného chování (oslovení, pozdrav,  představení se, uvítání pacienta, rozloučení se a dodržovat  etiku),
   • Pokud má pacient titul, oslovovat ho titulem.


4. Empatie:
   • Zachovávat lidský přístup a vstřícnost,
   • Zachovávat ohleduplnost ke stavu pacienta,
   • Mít úctu k pacientovi,
   • Mít zájem o pacienta.


5. Odbornost:
   • Správně pochopit problém pacienta,
   • Hovořit jasně, citlivě a srozumitelně,
   • Umět vysvětlit problém.


6. Osobnost lékaře:
   • Nepovyšovat se nad pacienta,
   • Neshazovat a neponižovat pacienta,
   • Nestydět se přiznat vlastní chybu,
   • Nekřičet na pacienta,
   • Nechodit do práce pod vlivem alkoholu.


7. Atmosféra:
   • Zajistit bezpečí, soukromí a příjemnou atmosféru.

b) Obsahy kategorií chování: pacient – lékař

1. Důvěra:
   • Důvěřovat lékaři,
   • Nechat na lékaři, aby stanovil diagnózu,
   • Nedělat si diagnózu sám,
   • Nevnucovat lékaři svou diagnózu,
   • Dodržovat rady lékaře,
   • Respektovat a dbát pokynů lékaře,
   • Spolupracovat a být trpělivý.
2. Slušné chování:
   • Pozdravit, představit se, poděkovat, rozloučit se,
   • Oslovovat lékaře titulem,
   • Být zdvořilý,
   • Naslouchat a neskákat lékaři do řeči,
   • Netelefonovat při návštěvě mobilem (resp. vypnout si  v ordinaci mobil),
   • Neuplácet.
3. Upřímnost:
   • Být pravdomluvný,
   • Nic nezamlčovat.

4. Respekt k soukromí lékaře:
   • Respektovat lékařovu osobní zónu a osobní čas,
   • Neptat se na jeho osobní věci,
   • Zbytečně lékaři netelefonovat domů,
   • Nezamilovat se do svého lékaře/lékařky,
   • Nezneužívat lékaře.
5. Partnerství:
   • Ptát se zdravě a asertivně,
   • Akceptovat existenci smrti,
   • Pokusit se racionálně přijmout zprávu, že lékař není všemocný  a uvědomit si to,
   • Zachovat chladnou hlavu,
   • Dodržovat ordinační hodiny,
   • Pochopit organizační chod ordinace (dát přednost akutnějšímu  případu apod.).
6. Sebekontrola:
   • Nebýt agresivní slovně ani fyzicky,
   • Nenadávat, nebýt vulgární,
   • Nekrást vybavení čekárny,
   • Nechodit do ordinace pod vlivem návykové látky,
   • Dodržovat osobní hygienu.
7. Zodpovědnost:
   • Dodržovat ordinační hodiny a čas plánovaných vyšetření,
   • Mít připravenou dokumentaci,
   • Hlásit změnu zdravotní pojišťovny,
   • Mít připravenou zdravotní dokumentaci (doporučení od  jiného lékaře, lékařské zprávy apod.),
   • Nestěžovat si kvůli poplatkům.

Můžeme říci, že základní zásady komunikace, které by měli lékaři i pacienti dodržovat, jsou shodné a jejich společným jmenovatelem je obyčejná slušnost, úcta a vzájemný respekt.

Článek je na těchto stránkách zveřejněn s laskavým svolením spoluautorky článku PhDr.Jaroslavy Králové, z Ústavu sociálního lékařství, LF UP v Olomouci.

---